RAPOTÍN 2017 - po pětapadesáté

28.12.2017 18:45

Ve dnech 12. - 13.8. 2017 uspořádala rapotínská Základní organizace ČZS již 55. ročník výstavy mečíků a ostatních květin léta v perfektně připraveném sálu KKC v Rapotíně. V tomto prostorném sálu dominovaly květy mečíků, lilií, jiřin nebo denivek a působivá a pestrá aranžmá, která jistě dala mnoho práce a úsilí vytvořit. Místní nadšenkyně a pěstitelky pod taktovkou paní Boženy Kocůrkové měly opět vynikající nápady a stvořily vynikající aranžmá, které dominovaly prostoru na pódiu, pod pódiem a celé boční straně sálu. Na své si opět přišli gurmáni dávající přednost tradičním mysliveckým specialitám a dobrému pivu. Kančí medailonky, guláš nebo řízek nenechaly jistě mnoha návštěvníkům chuťové pohárky v klidu.

 

Gladioly a aranžmá vystavili tito účastníci výstavy: Zdeňka Engelová, Jana Kristková, Libuše Tučková, Helena Foukalová, Jana Burdová, Lubomír Rýpar, Ing. Zdeněk Krupka, Ing. Pavel Nejedlo, Josef Chlebiš, Miroslav Badal, Vlastimil König a Petr Šmída.

 

Jubilejní výstavě odpovídalo i originální a ozdobné rozmístění výstavních stolů, které bylo moc hezky patrné při pohledu z patra. Mému oku lahodily i krásné čisté ubrusy na výstavních stolech a pod každou vázou růžový ubrousek, který působil velmi dekoračně. Toto, v kombinaci s kvalitními klasy, přidává celkovému aranžmá výstavy ještě větší kouzlo.

 

Paní Kocůrkovou jsem byl pověřen výstavu vyhodnotit již v pátek večer, tedy v den její přípravy. I když člověk chce být objektivní, tak ví, že v sobotu ráno, kdy se mečíky přes noc "napijí", budou vypadat úplně jinak, než v pátek večer a nikdy výstavu nevyhodnotí oba dva dny stejně. Hodnotily se opět tři nejlepší mečíky ve čtyřech velikostních kategoriích, semenáče i kultivary dohromady - obě skupiny tedy měly rovné podmínky a pokud se měly semenáče umístit, musely prokázat opravdovou kvalitu. Ze všech klasů na výstavě se následně vyhodnotil nejlepší klas výstavy - Grand Champion, který obdržel pohár za čestné uznání. 

 

Vždy budu zastávat názor, že ocenění dostává klas, ne pěstitel, proto se v mém případě nikdy nestane, že by cenu obdržel mečík, který na to nemá. Pro případné hodnocení jsem byl vybaven pravítkem pro přeměření průměru květů a vytištěnou hodnotící tabulkou NAGC. Již na několika výstavách jsem si všiml, že se mnoho mečíků kategorie 200 posouvá nepochopitelně do kategorie 300. Je nutné si uvědomit, že hranicí těchto dvou kategorií je průměr květu o velikosti 9 cm (přesněji 8,9 cm). To není zase tak malý průměr, proto do kategorie 200 patří více gladiol, než si někteří vůbec uvědomují... Obecnou představu o gladiolách, které na to mají, jsem si vytvářel celé odpoledne a večer jsem pod dohledem pana Miroslava Badala výstavu procházel a vše sepisoval. Nakonec jsme si ještě přizvali Ing. Krupku a určili nejlepší klas výstavy.

 

Největší konkurence kvalitních výstavních klasů byla v kategoriích 300 a 400. V případě kategorie 200 bylo na výběr asi 8-10 opravdu pěkných pixiol v dobré stavbě. Často se v této kategorii miniatur stává, že dostávají ceny i mezerovité a špatně poskládané klasy. To je ovšem nepřípustné, platí pro ně stejná pravidla, jako pro ostatní gladioly.   

 

Výsledky vyhodnocení:

 

Kategorie 200

1.místo - Barunka - Rýpar Lubomír

2.místo - Barunka - Šmída Petr

3.místo - Black Cherry - Badal Miroslav

 

Kategorie 300

1 místo - PS 1404 - Šmída Petr

2.místo - Exquisite - Šmída Petr

3.místo - Gold Maker - Šmída Petr

 

Kategorie 400

1.místo - PS 1603 - Šmída Petr

2.místo - Ledopád - Šmída Petr

3.místo - Bellevue - Šmída Petr

 

Kategorie 500

1.místo - Paní Milena - Šmída Petr

2.místo - Eloise - Šmída Petr

3.místo - Paní Milena - Rýpar Lubomír

 

GRAND CHAMPION - PS 1603 - Šmída Petr

 

Druhý den jsem si procházel výstavu a sepisoval, co mě v expozicích zaujalo:

 

V expozici Josefa Chlebiše byl nejlepším klasem Golden Fantasy (21 p.) s šesti otevřenými květy. Líbila se mi i Dryáda (16 p.) nebo dobře stavěná, ale již překvetlá novinka Caruso, která se mi líbí uspořádáním a architekturou klasu, ovšem ne barvou. Barva ovšem nechyběla kultivaru Samba (19 p.), která se mi líbila i v aranžérské expozici paní Tučkové.

 

V expozici Miroslava Badala mě zaujala kytice kultivaru Černý Kámen. Této odrůdě kytice jednoduše sluší. Barevně zářilo i žluté Zlatíčko (16 p.) nebo ještě tmavší žlutý Adamsův Gold Struck (16 p.), který si opravdu, na rozdíl od většiny kultivarů, zaslouží označení 416. Mé oko zaujaly i 3 klasy kultivaru Albert v exotické barevné kombinaci nebo krásná barva Poušováka. Mám rád hnědou barvu, tak nemohu zapomenout na Texas Girl (16 p.), který má ještě červené očko navíc. Nejlepším klasem v expozici byl ovšem Madesonův tmavý kultivar Black Cherry (17 p.) s jemnou pikotáží a perfektní stavbou.

 

V expozici Jany Kristkové doslova zářila již překvetlá Olympia, ovšem s výbornou stavbou. Líbil se mi o Robertsův Far West nebo barevně vydařený Procyon Exotic (19 p.).

 

Lubomír Rýpar představil expozici, která doslova hrála všemi barvami celého vyšlechtěného spektra gladiol. Co si budeme povídat, Abraxas II je nejkrásnější "modrák". Ta barva musí uchvátit každého návštěvníka. Milovníky exotických kombinací určitě upoutaly dva dlouhé klasy Koketky (23 p.) v pěkném dvojřadu nebo Vestálky (23 p.). To jsou barvy, které se divákům líbí. V podobném barevném duchu byl vystaven i kultivar Crazy Idea, ale svou délkou na Koketku a Vestálku nestačil. Jemným crispováním se vyznačuje kultivar Hattrick (24 p.), který byl opět po roce vidět. Určitě bych ho zvolil jako rodiče, pokud bych na tuto vlastnost chtěl podobné mečíky šlechtit a selektovat. V sytých tmavých barevných odstínech byl k vidění i Regent (20 p.) nebo tři klasy kultivaru Býčí Krev. Krásným mečíkem byl v sobotu okatý Star Performer (25 p.), kterým někteří pěstitelé vyloženě pohrdají. Mému oku lahodily i tři klasy kultivaru Fireball II nebo tmavý Dark Sea (22 p.). Kontrastně s tímto mečíkem působila pěkně stavěná Dryáda (21 p.). nebo tři klasy Procyon Exotic. V expozici byl vidět semenáč R 1230 (24 p.) s pěknou barvou a stavbou, poprvé k vidění byl semenáč R 1283 (25 p.), který se přes noc pěkně napil a vytvořil moc hezký dvojřad. Jedná se o perspektivní světlý levandulový mečík s podobným očkem, které má Star Performer, pod kterým je vykreslen bílý lem. V expozici Lubomíra Rýpara nemohu zapomenout na klasy jeho špičkových kultivarů Barunka, Dandy a Paní Milena, které by měl povinně vlastnit každý seriózní pěstitel gladiol.

 

V expozici Ing. Krupky byly velmi pěkné tři klasy těchto kultivarů: Altair Exotic, Bellevue a hlavně pixioly Janus, která se vyznačuje velmi zajímavou barevnou kombinací. Pěkným mečíkem byl i hnědý Brown Bear. Kultivar Madagascar (22 p.) se vyznačoval velmi dlouhým klasem. Barevně mě zaujal i kultivar Ďáblík (22 p.), který má podobnou barvu, jako Palermo. Koketka je kultivar, který si přímo žádá o kytici a v této expozici jí tak bylo možné spatřit, stejně tak i Černý Kámen. Velmi pěkně stavěným mečíkem byl i překvetlý Anubis (25 p.), který je velmi pěkný i barevně. Líbila se mi i Aaralyn (21 p.) s dlouhým klasem. Ing. Krupka rovněž dovezl několik svých denivek a lilie Ing. Pavla Nejedla. Pro radost pěstuji několik desítek odrůd lilií, vůbec jim nerozumím, ale pokud bych měl některé vyzdvihnout, tak se mi líbila hlavně Lion Heart v černožluté kombinaci nebo hnědý Dimension. Oslovily mě také lilie Kaveri a Gold Stone.

 

Já jsem se také snažil dovézt na výstavu co nejširší barevné spektrum a ukázat divákům, že výstavní odrůdy nejsou pouze bílé, a vybledlé krémové, lososové a růžové odstíny, kterými jsme znuděni a přesyceni. To dokazoval např. nejlepší klas na výstavě, žlutý semenáč PS 1603 (26 p.) s bezchybnou stavbou, který nezaujme pouze svými dokonalými parametry, ale i jasnou barvou. Další žlutý mečík, Gold Maker (23 p.) byl taktéž v ideálním dvojřadu. V modrém barevném odstínu byly v expozici vidět mečíky Eloise (24 p.) nebo dva klasy Blue Effectu, kterému to sluší hlavně ve váze o několika kusech. Ve vínovém odstínu jsem dovezl svůj semenáč PS 1408 (23 p.), který nemá problémy s pěknou stavbou a Vínovou Krajku (20 p.), která, ač je exot, měla dvojřad bez chyb. Toto barevné spektrum doplňovalo několik klasů mečíku Broadway, který byl letos velmi spolehlivý. Diváky jistě zaujaly i výstavní levandulové klasiky z dílny Luboše Rýpara - Dandy a Bellevue, kterých jsem měl v expozici několik. Tuto barvu doplňoval např. špičkový klas světlého kultivaru Robert S. (24 p) a několik klasů známé Pulchritude. Diváky výstavy oslnil špičkovou barvou kultivar Coffee, který se kvalitou a sytostí své barvy naprosto vymyká. Takovou sytou barvu postrádá můj semenáč PS 1403 (22 p.), který sice dává špičkové klasy hodné ocenění už z brutových hlíz, ale z důvodu fádní barvy ho budu vyřazovat. Mezi bílými mečíky exceloval dokonalý Exquisite (24 p.), který sobotní ráno vypadal úplně jinak, než páteční večer, nebo můj nařasený semenáč PS 1404 (21 p.), který ovšem většinou produkuje kraťasy a rovněž bude vyřazen, ačkoliv již získal ocenění Grand Champion na loňské Floře. Špičkový byl v expozici i Ledopád, kterého jsem dovezl několik klasů. Mezi okatými mečíky kralovala Barunka společně s Flame Eye, který se mi velice líbí barevně. Z hnědých gladiol jsem divákům ukázal Chocolate King (21 p.) nebo semenáč Ing. Domského 14-13, který se mi jeví velmi perspektivní. V expozici byla i nejlepší pětistovka na výstavě, Paní Milena (22 p.), opravdový gigant nebo lososový obr Clarence´s Choice (23 p.), který do této velikostní kategorie může přerůst a vždy se vyznačuje výstavními parametry. Kontrastem k těmto obrům byla v kytici vystavená nádherná pixiola Pink Lace. V černém odstínu jsem dovezl nadějný semenáč IŠ 55/11 (24 p.) s moc pěknou stavbou. Krásnou červenou barvou se vyznačuje kultivar Malajka (22 p.), jehož velmi dlouhý klas byl rovněž k vidění. Oranžová klasika Sunny Day má ve své třídě jeden z nejkrásnějších barevných odstínů a i tento kultivar diváky zaujal. V expozici byly k vidění rovněž dva klasy perspektivního semenáče Ing. Václavíka  T1 - 29/11, který skvěle letos odolával horkému počasí.

 

Ve svých pěstitelských začátcích jsem se hodně setkával s názory, že na výstavách bodují hlavně růžové a bílé mečíky. Tento trend je dlouhodobě vidět na fotografiích z výstav pořádaných na britských ostrovech, kde se pěstitelé vysloveně na technické parametry specializují a upřednostňují jim cokoliv. Řekl bych, že technickým parametrům obětují dokonce i opravdovou radost z palety sytých a krásných barev, kterými mečíky disponují... Parametry jsou jistě pěkná věc, ale v tabulkovém hodnocení by však neměla být barva opomíjená. Mylná je totiž domněnka některých dogmatiků, že na barvě nezáleží. V nejnovějších zpracovaných pravidlech hodnocení gladiol, dle NAGC (únor 2015), se barvě věnuje prvních 5 bodů z celkových 19. První čtyři body hodnotí čistotu, sytost, harmonii a stejnoměrnost barvy, kdy je nutné odpočítávat za nezajímavost a mdlost barvy, rušivé skvrny, nestejnoměrnost, nevyváženost a průsvitnost barvy, disharmonické znaky nebo skvrny, zabarvený kalich, vybledlost barvy nebo rozdílnost barvy mezi jednotlivými květy. Pátý bod, krása a půvab, je subjektivním posouzením zmíněných čtyřech bodů. Tento bod se posuzuje jako celková krása a půvab mečíku na základě působení barvy. Někdo by mohl podotknout, že se jedná o barevné charizma mečíku.

 

Takovým ideálem mečíkového šampiona, dle barvy, se zdá být zářivě bílý mečík (takových není ovšem mnoho, např. Of Singular Beauty, Bílá Paní, Exquisite nebo miniatura Yes), kde nejsou prakticky možné žádné tabulkové odečty za barvu. To ovšem za předpokladu, že tento mečík má hrdlo ideálně v barvě okvětních plátků. Tato barva má navíc své výhody - je na ní méně patrné mechanické poškození během transportu, posátí třásněnkou a není na něm vidět viróza v květu (CMV). Ale co takové světle růžové, světle losové, krémově bílé nebo krémové gladioly, které taky často vyhrávají? Působí jejich barvy čistě, sytě nebo zajímavě? Já si myslím, že nikoliv, takové barvy jsou obecně většinou mdlé, vybledlé, prosvítající a celkově nejsou krásné a půvabné (bod 5). Najdou se sice mezi těmito mečíky barevně hezké výjimky, ale jen v jednotkách procent z celku. Fakt je ovšem ten, že u takových barevně nevýrazných gladiol je nutné právě za barvu body odečítat a být opravdu progresivní a znalý pravidel hodnocení NAGC.

Jako hypotetický příklad bych uvedl jednu věc: Představte si na výstavě vedle sebe dva naprosto totožné mečíky. Lišit se budou pouze barvou. Který by měl být v celkovém bodování lepší? Ten ve světlých růžových, lososových nebo krémových odstínech? Nebo ten, který je zářivě bílý, sytě červený nebo sytě žlutý? Já si myslím, že odpověď je naprosto jasná a tuto realitu by si měli hlavně uvědomit hodnotitelé a bohužel i někteří vystavovatelé, kteří, během hodnocení, vyvíjí na hodnotící komisi nátlak ve svůj prospěch.

 

Výstava v Rapotíně se velmi povedla, bylo zde vidět několik objektivních grand championů v sytých a zářivých barvách, stačilo si z nich jen vybrat svého favorita. Za důležitou věc považuji fakt, že takové mečíky nenudily. Velice se mi líbilo precizně provedené aranžmá samotných výstavních stolů. Mečíky tak nebyly v expozicích skryté ve třech řadách za sebou, jak je často zvykem, ale měly svůj prostor, a tak mnohem lépe vynikly. Věřím také, že výstava v Rapotíně přispěla určit trend, a to, jak má moderní výstavní mečík opravdu vypadat. Domů jsem se vracel s pocitem, že vše na výstavě je upřednostněno kráse mečíku, proto si tato výstava v mém srdci již získala své specifické místo...